O víkendu mi poslední dobou dělá problém snad cokoliv do práce udělat.
Když mám něco udělat, mozek začne okamžitě vytvářet tlak.
„Musíš dodělat dokument.“
„Musíš připravit prezentaci.“
„Musíš to mít hotové.“
A právě to slovo „musím“ je často ten největší problém.
Proto jsem si postupem času změnil přístup.
Neříkám si, že musím něco dokončit.
Říkám si jen jednu jednoduchou věc:
Stačí otevřít ten dokument, který musím udělat a dotáhnout. Stačí otevřít knížku
Neudělat celý dokument.
Stačí otevřít stránku s dokumentem.
Neudělat celou nabídku.
Stačí otevřít soubor s nabídkou a napsat první řádek.
A zajímavé je, že v tu chvíli většinou odpor zmizí.
Jakmile uděláte první krok, mozek se přepne a práce najednou jde mnohem snáz.
O víkendu navíc často funguju v takovém hybridním režimu.
Chvíli práce.
Chvíli pauza s rodinou.
Chvíli práce.
Chvíli pauza s rodinou.
Není to klasických osm hodin v kuse. Spíš několik kratších bloků, kdy člověk něco posune dopředu a zároveň si nechá prostor vypnout hlavu.
Paradoxně právě v těch chvílích, kdy člověk úplně nepracuje, často přijdou ty nejlepší nápady.
Protože výkon nevzniká jen z tlaku na výkon.
Vzniká z kombinace akce, prostoru a pravidelného pohybu dopředu.
A někdy opravdu stačí jen ten první krok.
Otevřít dokument.
Jak to máte o víkendu vy? Řešíte něco a připravujete se na týden?